Moderní protilodní střely - hrozba pro letadlové lodi

Není pochyb o tom, že mezi symboly americké vojenské síly patří letadlové lodi. USA jich mají celkem 11, tedy nejvíce na světě¹. Kromě jediné letadlové lodi USS Enterprise, spadají všechny americké letadlové lodi do třídy Nimitz.Lodi třídy Nimitz mají délku kolem 340 m a výtlak kolem 101 000 tun.

Palubní letectvo jediné lodi představuje větší a vyváženější sílu než letectva mnohých států². Každá letadlová loď nese až 90 letounů a vrtulníků, které se mohou zapojit praktikcky do libovolné operační mise od stíhacích hlídkovacích letů, provádění útoků na pozemní cíle až po vedení protiponorkového boje. Jaderné palivo v reaktorech jim vystačí až na 23 let provozu, přičemž jejich dosah není v podstatě limitován.

Většina států nemá tak velký počet letadlových lodí jako USA. Proto některé státy, jako např. Rusko, Indie nebo Čína aktivně vyvíjely a vyvíjejí prostředky schopné efektivně zasáhnout proti letadlovým lodím. Mezi takové účinné prostředky patří řízené protilodní střely.

Že i moderní vojenské lodi mohou být zranitelné se ukázalo v květnu 1987, kdy v Perském zálivu zasáhly dvě řízené střely Exocet odpálené z iráckého letounu Mirage F1 americkou fregatu USS Stark. Následkem tohoto útoku byla smrt 37 členů posádky. V následujícím textu nastíním přehled nejdůležitějších protilodních střel.

Francouzská protilodní střela Exocet^?
se proslavila v průběhu 80. let. Nejprve během Války o Falklandy (2 potopené lodi) a později během války mezi Irákem a Íránem (115 potopených lodí, většinou tankerů). Exocet může být odpálen z ponorky, hladinové lodi, letadla (nejčastěji) či z pobřeží. Exocet se po většinu letu letí těsně nad hladinou, aby ho bylo obtížnější zachytit na radaru. Dosah nejmodernější verze MM40 Block 3 je 180 km a rychlost 1134 km/h (M=0,92).

Námořnictvo USA
se od konce sedmdesátých let spoléhá na střelu Harpoon. Tato střela, kterou vlastní celá řada států, existuje v letecké (AGM 84), lodní (RGM 84) a ponorkové (UGM 84 Sub Harpoon) variantě. Všechny tyto verze mají proudový motor. Vzdálenost, na kterou dokáže střela zasáhnout loď, závisí na variantě (např. AGM 84G může udeřit na vzdálenost až 315 km).

Po odpálení se střela řídí vlastním inerciálním naváděním, tedy letí do předpokládané pozice cíle, přičemž si sama kontroluje letovou výšku, aby letěla dostatečně nízko nad hladinou pro minimalizaci odhalení radarem nepřítele. Finální navedení na cíl je realizováno pomocí vlastního radaru.

Od verze Block II jsou inerciální naváděcí jednotky střel Harpoon doplněny o GPS. Střely Harpoon byly použity v roce 1988 během námořního střetu mezi USA a Íránem.³ Střely Harpoon sice nedosahují nadzvukových rychlostí jako některé ruské střely, ale zato vynikají v odolnosti proti rušení a celkové spolehlivosti.

Mezi uživatele střel Harpoon patří i Izrael, který dále vyvinul střely Gabriel, které si našly hodně zahraničních zákazníků (JAR, Tchajwan, Mexiko, Chilem,...). Objevily se i spekulace, že Izrael vybavil tyto střely jadernými hlavicemi.

Rusko vyvinulo během Studené války velké množství protilodních střel, jejímž cílem byly letadlové lodi. Rusové počítali s tím, že zasáhnout letadlovou loď je kvůli přítomnosti lodí specializovaných na
protivzdušnou obranu značně velký problém. Rozpracovali proto několik strategií, mezi které patřilo nasazení bombardérů nesoucích protilodních střely s jadernou nebo konvenční hlavicí (těch by bylo nutno nasadit velké množství).

Ruské protilodní střely

lze rozdělit do dvou skupin podle označení - řady Ch a P. Řada Ch představuje střely vypouštěné z letadel, kdežto lodní, ponorkové a pozemní spadají do série P. První úspěšnou ruskou protilodní střelou byla P 15 Termit (v kódu NATO SS-N-2 Styx), která se proslavila v roce 1967. Tehdy, 21.10., izraelský torpédoborec Eilat vplul do egyptských teritoriálních vod; došlo ke střetu s egyptskými raketovými čluny třídy Komar, které ze vzdálenosti sedmnácti námořních mil potopily izraelské plavidlo potopily pomocí čtyřech střel P-15. Tato událost se pokládá za první úspěšné použití protilodní rakety. Střela Termit se rozšířilo do velkého počtu zemí, mimojiné i do Číny, která na nich založila vlastní vývoj protilodních střel.

Mezi modernější typy patří P-700 Granit (SS-N-19 Shipwreck). Tento typ je standardní výzbrojí ponorek třídy Oscar II (Do této třídy patřila i popená ponorka Kursk). Tyto rakety odpalovány v salvě po 8 navzájem spolupracujících kusech. Vždy jedna raketa vystoupá do velké výšky a v aktivním režimu vyhledává cíle a provnává získáné informace s informacemi, které má uloženy v paměti. Po vyhodnocení předá velitelská raketa informace o cíli ostatním raketám. Pokud je velitelská raketa zničena, zaujme její roli jedna ze zbávajících střel.

Pravděpodobně nejvýkonnější protilodní střelou v aktivní službě je Ch-41 Moskit, která se vyskytuje rovněž i v námořní verze P-270 (SS-N-22 Sunburn). Pro dosažení vysoké rychlosti (Mach 3 ve velké výšce a Mach 2,2 v malé výšce) je vybavena náporovým motorem, který ji umožňuje provádět i manévry s přetížením 15 g. Tyto výkony podstatně snižují šanci, že se napadená loď ubraní.

Jestliže u pomalejších střel, jako je Harpoon či Exocet, má napadená loď na vlastní obranu 150-120 sekund (počítáno od okamžiku odhalení střely napadenou lodí), tak u nadzvukových protilodních střel, jejichž klasickým reprezentantem je Moskit, ji zbývá 25-30 sekund! Přidáme-li k tomu fakt, že Moskity jsou značně odolné proti zásahům 20mm granátu z kanónů jako je Phalanx, které tvoří jednu ze složek systému protivzdušné obrany lodí, pak malé lodi, které často mívají pro svoji obranu pouze malorážné kanóny (Close-in waepon system) prakticky nemají proti Moskytům a či jiným nadzvukovým střelám šanci. Tuto výkonou střelu má ve výzbroji Rusko, Čína a podle neověřených informací i Írán.

Stranou nestála ani Indie

a ve spolupráci s Ruskem vyvinula protilodní střelu Brahmos (složenina ze slov označující řeky Brahmaputra a Moskva). Velmi pravděpodobně jde o nejlepší zbraň svého druhu na světě. Při rychlosti až Mach 2,8 dopraví 300kg hlavici na vzdálenost 300 km. Má charakteristiky stealth a lze ji odpálit z letadla, pozemní základny, lodě i ponorky.

Na příkladu střely BrahMos lze vidět směrem budoucího vývoje protilodních zbraní. Vzhledem k čím dál účinějším obranných systémů lodí je nutné, aby byla protilodní střela velmi rychlá, obtížně zjistitelná, odolná proti všem pokusům o zneškodnění a aby po zásahu způsobila co největší škody. Nutně tedy musí mít výkonný motor, špičkovou elektroniku a ničivou hlavici.

O tom, jak se mohou moderní vojenské lodi bránit proti takto vyspělým zbraním, někdy příště.

Technické data nejdůležitějších protilodních střel

Zdroje a další informace
Antiship missile, Jachont; Moskit ; Tomahawk ; Moskit wiki ; Brahmos ; Aircraft Carrier ;
wiki/UGM-84 , AGM-84; wiki/P-700_Granit;

---

1. Mimo USA vlastní alespoň jednu letadlovou loď následující země: Velká
   Británie, Španělsko, Itálie, Indie, Brazílie, Francie a Thajsko. Většina letadlových lodí ostatních států představují "pouze" nosiče letounů, které mají schopnost zkráceného nebo kolmého startu a přistání (VSTOL). Americké letadlové lodi umožňují start plnohodnotných bojových letounů jako je F/A-18E Superhornet. nahoru
2. Z Nimitzů mohou operovat letouny F/A-18/E/FSuper Hornet, EA-6B Prowler, E-2 Hawkeye, C-2 Greyhound, SH/HH-60 Seahawk, aT-45 Goshawk. Nahoru
   
3. Viz Operation Praying Mantis, Ozbrojený konflit tehdy začal poté, co Írán zaminoval frekventované části Perského zálivu a přičemž následně došlo k poškození americké fregaty Samuel B. Roberts. Nahoru