Věda a technika: Klimatické změny a kosmické zákonitosti

V současné době média věnují neuvěřitelný prostor novému fenoménu - tzv. globálnímu oteplování. Média a většina klimatologů tvrdí, že s velkou pravděpodobností je jisté, že za to může člověk. No dobře, člověk může za spoustu věcí, ale v porovnání s přírodou a vesmírem je velmi malým faktorem.

Mezi největší klimatické změny na naší planetě patřily bezesporu doby ledové, tzv. glaciály spjaté s rozmachem studeného a chladného klimatu, kdy např. ledovce expandovaly v Severní Americe až k 40. rovnoběžce. Ledové doby zpočátku trvaly asi 40 tisíc let, ale v době před jedním milionem let se prosazuje cyklus, jehož ledová doba trvá v průměru 100 tisíc let a meziledová doba asi 20 tisíc let. Za těmito klimatickými změnami určitě nestál člověk, ale pravidelné kosmické zákonitosti.

Zemské klima dlouhodobě závisí především na množství energie, které získá ze slunečního záření a dále taky na skleníkovém efektu (bez sklenikového efektu by nikdy nevznikl inteligentní suchozemský život). Množství získané sluneční energie, jak ukázal srbský geofyzik Milutin Milankovič, závisí na parametrech dráhy Země kolem Slunce, které se v čase mění.

Základní klimatické cykly:

Sklon zemské osy se mění v periodě 40 tisíc let v rozmezí až 21,8 – 24,4° a snižuje se o polovinu úhlové vteřiny (0,00013°) za rok. Maxima dosáhl před 10 tisíci lety. Má vliv na pozici polárních kruhů a tropických obratníků. Cyklus 40 tisíc let je charakteristický pro teplé a chladné oscilace svrchního pliocénu a starého pleistocénu před 2,5 – 1 milionem let.
Země obíhá kolem Slunce po eliptické dráze, jejíž excentricita (výstřednost) se mění od nuly (kruhová dráha) do 0,06 v cyklu necelých 100 tisíc let. V průběhu posledních 100 tisíc let dosahovala excentricita hodnotu 0,02 nebo méně. Současná hodnota je 0,0167 a maximum 0,019 dosazené před 10 tisíci lety bylo velmi nízké. Podstatná maxima se odehrávala před 110, 200, 300, 600, 700 a 960 tisíci lety. Menší maxima před 400, 500, 800 a 880 tisíci lety. Stotisícový klimatický cyklus ovládá klima posledního milionu leta přehlušuje důležitější čtyřicetitisícový cyklus, pravděpodobně proto, že ledovce narostly do takových rozměrů, že teplotní setrvačnost systému potlačila kratší cyklus. Při vysoké excentricitě je sezónní rozdíl v množství sluneční energie mezi perihelionem a aphelionem až 30 %, v současné době dosahuje asi 7 %, při kruhové dráze je nulový.
Třetí cyklus, precese, se odehrává v cyklech přibližně 19 a 21 tisíc let. Důležité je, že každá světová šířka reaguje poněkud odlišně na každý ze tří základních Milankovičových parametrů. Např. hladiny jezer na Sahaře nejvíc reagují na precesní cyklus přibližně 21 tisíc let, zatímco severský ledovec je řízen nejdelším cyklem.