Jaderná energetika má slibnou budoucnost

Padesátá léta minulého století lze kromě Studené války charakterizovat i pomocí nadějí, které se vkládaly do jaderné energetiky. V roce 1953 pronesl americký prezident Dwight Eisenhower v OSN projev Atoms for peace, ve kterém vyzval všechny státy světa k mírovému využívání jaderné energie. Jaderná energetika začala být in a firmy jako General Electric a Westinghouse získávaly jednu zakázku za druhou.

V sedmdesátých letech se začaly objevovat pochybnosti o bezpečnosti jaderné energetiky. Cílem kritických útoků levicových ekologistických organizací jako Greenpeace (vznikla v roce 1971) se stala především nevyřešená otázka jaderného odpadu a otázka bezpečnosti jaderných elektráren. Po prvních větších nehodách jaderných elektráren (1979 Harrisburg USA, 1986 Černobyl) začala obliba jaderné energetiky klesat, nicméně pořád si jaderná energetika udržovala a udržuje významné postavení.



Dnes jaderné elektrárny vyrábějí kolem patnácti procent světové elektřiny. Celkem je dnes na světě funkčních 439 reaktorů v 31 zemích, což představuje celkový výkon asi 370 GW a v budoucnu to bude více - zájem má např. Čína, Indie,Turecko a Vietnam. Pokud uvážíme, že dnes je Čína na prvním místě na světě ve vypouštění CO2 do atmosféry, pak pravděpodobně jedinou možností, jak ukojit její hlad po energii a zároveň snížit množství exhalací, které vypouští, je pomoct jí ve vybudování moderních vysoce efektivních jaderných elektráren.

Ale i pro západ začíná být jaderná energetika znovu přijatelná. Základní surovina, Uran, totiž leží v politicky stabilních oblastech světa, zejména v Austrálii a v Kanadě o od těchto států se neočekává cenové a politické vydírání, tak jak v sedmdesátých let provedl OPEC.

Hodně se sází na reaktory nové generace jako je např. Westinghouse AP1000. Tento typ reaktoru třetí generace má zabudovaný pasivní bezpečnostní systém, který dokáže bez lidského zásahu odhalit selhání chladicího systému a sám zabrání katastrofě. Navíc je podstatně jednodušší než starší reaktory, má méně pump, potrubí a dalších součástí, čímž se také sníží náklady na údržbu. Westinghouse již získal zakázku na dodání 4 reaktorů tohoto typu do Číny.

Ale vraťme se do Evropy. Hodně se mluví o stavbě jaderné elektrárny typu EPR (European pressurized reaktor), kterou ve Finsku staví francouzská firma Areva; její reaktor má mít výkon 1600 MW. Tedy každý postavený reaktor tohoto typu překonává celkový součet energie, který by se dal získat z větrníků v ČR!

Největší budoucnost mají pravděpodobně tzv. rychlé množivé reaktory. Tyto reaktory využívají rychlé nezpomalené neutrony - nepotřebují tedy moderátor. Vedlejším efektem je vznik velkého množství tepla, které by šlo využít na výrobu vodíku. Tyto reaktory mohou používat více typů paliv, např. U238, U235,U233, Th232 (poté, co Th232 zachytí v reaktoru 1 neutron, změní se na U233, který je výborným jaderným palivem). Tento typ reaktoru by dokonce mohl být i řešením problému jaderného odpadu.

Využívání Thoria 232 se zdá být velkým příslibem do budoucnosti, neboť Thorium se vyskytuje v zemské kůře v ještě větší koncentraci než uran a Indie si to právě uvědomila.

Zdroje a další informace
Economist.com, cs.wikipedia.org