Konec studené války znamenal zásadní změnu ve světové bezpečnostní politice. Zmizela sice akutní hrozba jaderné války, nicméně se vynořilo velké množství menších lokálních konfliktů, které často měly kruté následky na civilní obyvatelstvo. Začalo narůstat množství teroristických útoků - ambasády v Tanzánii a Keni (1998), útok na Torpédoborec Cole (2000) , WTC ,... - začala válka proti terorismu.I když konflikt mezi Hizballáhem a Izraelem v roce 2006 ukázal, že současní teroristé mohou mít přístup k poměrně kvalitním zbraním (např. 14.7.2006 se podařilo Hizballáhu zasáhnout izraelskou loď radarem řízenou střelou C-802!), drtivá většina teroristů je cvičena v používání různých klonů útočných pušek AK-47 a pancéřovek RPG-7.
Protitankový systém RPG-7 začal být používán v Sovětském svazu v roce 1961, od té doby se stal asi nejrozšířenější protitankou zbraní na světě. Byla vyvinuta z RPG-2, která byla inspirovaná německou pancéřovou pěstí z druhé světové války. Odpalovací trubka s hledím a spouští slouží k odpálení granátu ráže 85mm. Tento granát se nejčastěji vyskytuje ve třech variantách: protitanková (HEAT), vysoce výbušná-tříštivá, či termobarická protipěchotní varianta.
Mezi další jednoduché neřízené protitankové systémy patří M72, který byl zaveden v šedesátých letech minulého století. Jedná se o zbraň na jedno použití. Jakmile se z odpalovače vystřelí, trubka se zahodí a použije se nová jednotka. Zbraň používá raketu ráže 66mm s HEAT hlavicí, která nemusí být dostatečně účinná proti nejnovějším tankům. Nicméně M72 je dostatečně lehká aby jeden voják mohl nést několik odpalovacích jednotek. Mezi její další výhody patří vysoká přesnost. Mezi největší nevýhody patří vysoká nápadnost palby, která nutí vojáka, který zbraň použil, aby ihned po výstřelu změnil pozici. M72 je v současnosti nahrazována švédským systémem AT4.
Mezi pravděpodobně nejlepší pěchotní protitankové přenosné systémy patří americký FGM-148 Javelin, který dokonce používá i česká armáda (601. skupina speciálních sil získala 3 odpalovače s celkem 12 střelami). Javelin reprezentuje automaticky řízenou střelu střední hmotnostní kategorie typu fire-and-forget ("vystřel a zapomeň"). Činnost střelce se omezuje pouze na to, že zaměřovačem odpalovacího zařízení vyhledá patřičný cíl, zamíří na něj a stiskne spoušť. Infračervená hlavice řízené střely si cíl zapamatuje a navádí se na něj zcela automaticky.
Javelin obsluhují dva až tři vojáci, neboť celková hmotnost systému činí něco přes 30 kg (raketnice LTA 14,65 kg, řídící jednotka CLU 6,42 kg, řízená střela 11,8 kg). Palubní řídící systém navede střelu na mírně vzestupnou dráhu proto, aby zasáhla většinou méně chráněné horní partie tanku. Střelec však může zvolit i přímou dráhu letu proti méně pancéřovaným vozidlům, různým budovám, polním opevněním či jiným cílům a to v dosahu až 2500m. V poslední době bývá nasazována i proti jiným cílům než tankům. S výhodou se zde uplatňuje možnost první ranou a překvapivě přesně ničit vozidla, zbraňové systémy, palebná postavení a přesně zasahovat například konkrétní okna v budovách či vchody do bunkrů atd.
Zdroje a další informace:
Žádné komentáře:
Okomentovat