Patriot PAC-3: úspěšná evoluce protiraketové obrany

Mezi nejlepší mobilní protiraketové a protiletadlové prostředky dlouhého dosahu patří americký systém Patriot, který se proslavil během První války v zálivu.

Slovo Patriot je zkratkové slovo vytvořené z Phased Array TRacking Intercept Of Target, což lze zhruba přeložit jako sledování a zničení cíle s použitím radaru s fázovanou oblastí. V současnosti se o něm opět hovoří v souvislosti s polskými požadavky na USA v souvislosti s případnou instalací amerických obranných antiraket v Polsku.

Historie jeho vývoje je velmi dlouhá, přerušovaná technologickými problémy a politickou nerozhodností. Konstrukce rakety, která měla nahradit systém HAWK, začala v roce 1965, a i když k prvním zkušebním odpálením došlo již v roce 1970, trvalo dalších 13 let, než začal být Patriot používán.

Samotné rakety jsou umístěny na mobilním odpalovací zařízení M901, které zabezpečuje přepravu, údržbu a odpálení raket (4 rakety v jednom odpalovacím zařízení). Umístěno je na tahači, který zvládne až 10° svah, ovládáno je dálkově. Zařízení je vybaveno energetickou a a elektronickou jednotkou, která slouží ke zjišťování polohy a technického stavu raket a ke komunikaci. Jedno odpalovací zařízení pokrývá 120°, proto pro úplné pokrytí bojového pole je potřeba více odpalovacích jednotek.

Systém Patriot ničí vzdušné cíle pomocí jednostupňové pozemní protiletadlové řízené střely MIM-104, které jsou dodávány v uzavřených kontejnerech umístěných na již zmíněném tahači M901. Navádění střely na cíl je v počáteční fázi letu realizováno pomocí signálů z pozemních naváděcích prostředků. Střela tak letí do předpokládané pozice cíle. Ve finální fázi se pak střela navádí na cíl pomocí odražených paprsků pozemního radaru (tzv. poloaktivní navádění).

Původní verze této střely ničily cíl pomocí střepin, které se vytvoří po explozi bojové hlavice v blízkosti cíle. To neplatí u nové verze PAC-3^? , která ničí cíl přímým nárazem ("hit-to-kill"). Aby toho byla schopna, bylo nutné u této nejmodernější verze provést celou řadu vylepšení, mezi které patří zejména přítomnost aktivního radaru. Tím se radikálně zvýšila pravděpodobnost zachycení cíle typu balistické rakety středního doletu; na druhou stranu kvůli zmenšení střely se změnily aerodynamické vlastnosti střely a s tím klesl i maximální dolet na asi 30 km.

Mozkem celého systému je ústřední řídicí stanice AN/MSQ-104^?, která přijímá a zpracovává informace získané vlastní činností jednotek baterie (zejména od radaru) a od výše postaveného střediska protivzdušné obrany. Řídící stanice je umístěna v skříňové nástavbě na nákladním automobilu M939 či LMTV. Pracovní prostor je plně klimatizovaný, odstíněný proti radioelektronickému rušení (včetně EMP^? impulsu).

Pro vyhodnocování bojové situace a k navádění řízených střel pro celkem až 8 odpalovacích zařízení (schopnost útočit až na 100 cílů) je v řídící stanici umístěn bojový počítač, který je ovládán dvěma operátory, kteří mají rovněž na starosti kontrolu komunikace mezi všemi jednotkami systému Patriot. Tato komunikace je zajištěna prostřednictvím několika anténových stožárů OE-349 na 5-ti tunovém náklaďáku M927. Hlavním zdrojem energie jsou 2 generátory, jejichž dieselové motory mají výkon 150 kW. Jsou umístěné na těžkém nákladním vozidle M977 HEMMT a svojí energií zásobují zejména řídicí stanici a radar.


Podobně jako všechny vyspělé současné systémy protivzdušné obrany, tak i systém PATRIOT obsahuje výkonný radar, AN/MPQ-53 (starší verze PAC-2) či AN/MPQ-65 (nejnovější verze PAC-3). V obou případech se jedná o PESA radary, které jsou složeny z mnoha fázově posunutých jednotek, které obsahují společný radiofrekvenční zdroj (u PAC-3 je tento zdroj zdvojnásobený), a díky tomu dokáží zajistit identifikaci přes 400 vzdušných cílů do vzdálenosti kolem 170 km a do výšky kolem 24 km.

Fázovaný radar se liší od běžných parabolických radarů i tím, že dokáže vygenerovat velmi úzký paprsek, který umožňuje zachytit i velmi malé rychle letící cíle, jako jsou např. balistické rakety. Samozřejmostí u těchto radarů jsou systémy identifikace nepřátelských vzdušných cílů, či zvýšená odolnost proti elektromagnetickému rušení. Hlavní odlišnost systému Patriot od ruských prostředků protivzdušné obrany je zejména v koncepci radaru. Ruské systémy S-300 obsahují více jednoúčelových radarů, kdežto systém PATRIOT má jednu univerzální radarovou jednotku, jejíž cena je kolem 38 mil USD.

Bojové nasazení.

První velké bojové nasazení systému PATRIOT bylo v První válce v zálivu, kdy Saddámův Irák ohrožoval sousední země, zejména Izrael a Saúdskou Arábii, raketami Scud. Kvůli možné reakci Izraele na bombardování ze strany Iráku čelili USA hrozbě rozpadu mezinárodní spojenecké koalice, proto američané rozmístili v Izraeli a v Saúdské Arábii baterie systému Patriot. Svůj účel to splnilo, Izrael nevstoupil do války proti Iráku.

Nicméně o samotné úspěšnosti systému Patriot se vedou dodnes debaty, odhady se pohybují mezi 40 - 70 %; nutno podotknout, že neexistuje konsensuálně definovaná úspěšnost zásahu [ tehdejší bežná strategie byla odpálit 4 střely Patriot na každý blížící se SCUD, pokud byl Scud úspěšně zničen, či odkloněn od obydlených území, pak můžeme úspěšnost chápat jako 100% (žádný SCUD nedopadl do obydlených oblastí), či jako 25% (4 střely na jeden SCUD). ] Je nutno brát v ohled, že verze PAC-2 nasazená během první války v Iráku byla především určená proti letadlům, schopnost útočit na balistické střely byla původně považována za druhotnou.

Nejnovější verze PAC-3 udělala obrovský pokrok v úspěšnosti zásahu, což dokázala během během operace Irácká svoboda, kde prokázala stoprocentní úspěšnost zásahu. Tato nejmodernější verze systému Patriot bude rovněž zapojena i do euroatlantického programu MEADS, který USA vyvíjejí společně s Itálií a Německem.



Úspěšný test systému PAC-3 z 5.2.2000

Zdroje a další informace
en.wikipedia.org, military.cz, fas.org, globalsecurity.org