Globálni vliv Malé doby ledové

V minulém roce jsme opět viděli, že Nobelovu cenu míru v posledních dobách může dostat opravdu kdokoli. A to často i předčasně a bezdůvodně. V roce 1994 ji například dostal Jásir Arafat, i když tehdy nebylo vůbec jisté, zda-li mírový proces na Blízkém východě bude úspěšně dokončen. V roce 2007 ji dostal Al Gore spolu s IPCC za přesvědčování lidstva o tom, že globální oteplování je jistá věc a je vytvářeno člověkem.

Opět si myslím, že tato Nobelova cena byla dána předčasně, neboť klimatický systém naší planety je neuvěřitelně složitý systém se spoustou parametrů, kde i nepatrná změna jednoho parametru může způsobit velké změny jiných parametrů (efekt motýlích křídel), a tedy za klimatickými změnami může stát spousta různých vlivů.

Po celou dobu existence života na naší planetě se klima dosti měnilo, mnohokrát díky tomu určité živočišné druhy vyhynuly, či začaly dominovat. I během éry lidské existence lze sledovat velké změny klimatu, které prokazatelně nesouvisely s vypouštěním skleníkových plynů do atmosféry.

Mezi nejdůležitější období jistě patří Středověké teplé období (MWP) a Malá doba ledová (LIA). Středověké teplé období začalo v devátém a skončilo ve čtrnáctém století. Příčiny MWP, díky kterému mohli Vikingové úspěšně po určitou dobu kolonizovat Grónsko, nejsou zatím přesně známy. Na konci MWP začala Malá doba ledová, která prokazatelně souvisela s minimem slunečního cyklu.

Někteří vědci a aktivisté se snaží MWP a LIA marginalizovat a tvrdí, že tyto fenomény neměly celoplanetární význam. Nicméně řada výzkumů prokázala, že MWP a LIA se projevily na celé zeměkouli. Zajímavé jsou např. průzkumy ze Sargasového moře, které prokázali teplotní výkyvy během MWP a dokazují, že během MWP (11. stol) byla průměrná teplota moře o 1°C větší; a naopak během Malé doby ledové (začátek 16. stol) o 1 °C menší. Podobně tyto období lze detekovat i ze vzorků z Antarktidy (Bransfield Basin) či japonského jezera Nakatsuna.

Od konce 16. století zaregistrovali rybáři v oblasti Peru jev, kdy v určitých obdobích dochází k výraznému úbytku ryb. Dnes víme, že tito rybáři zaregistrovali projevy klimatického jevu El Niño, který má teplou a studenou fázi (ta se nazývá La Niña). Za normální situace se při peruánském pobřeží dostává k hladině chladnější voda z větších hloubek oceánu, která je bohatá na živiny. Během teplé epizody El Nino tento výstupný proud slábne nebo zcela vymizí a to má za následek (mimo jiné) i výrazný úbytek ryb při peruánském pobřeží. Rovněž i na příkladu El Niña byl prokázán globální charakter ochlazení během LIA.

Chilští vědci prováděli během posledních 25 let důkladný výzkum organických vzorků z Mejilloneského zálivu v Chile. Získali tak přesný popis vývoje teplot horní vrstvy mořské vody mezi léty 1650 - 2000. Zjistili, že v období 1820 - 1878 nastal pokles teploty mořské vody o více než 2 °C. Postupně dospěli k závěru, že za tímto poklesem stál konec Malé doby ledové, a tedy i začátek novodobého oteplování. Země se totiž začala oteplovat nerovnoměrně - jihoamerický kontinent se oteploval mnohem rychleji než pobřežní vody, převládající větry změnily svůj směr a relativně teplou vodu přemístily od Jižní Ameriky směrem k Austrálii, a proto se dostaly k povrchu chladné vody a došlo tedy i ke změně režimu jevu El Niño, která mělá za následek katastrofální záplavy v Chile kolem roku 1820.

Je dost možné, že současné oteplování je reakcí zemského klimatu na konec Malé doby ledové, který nastal na začátku 19. století. Klima má možná tendenci se vrátit do stavu, který dominoval před ochlazením - během MWP bylo na mnoha místech naší planety až o 1°C tepleji než dnes! Bylo by tedy rozumné investovat více peněz do výzkumu klimatických změn, ke kterým docházelo v minulosti. A ne podporovat pouze IPCC, který zkoumá jen jednu hypotézu vysvětlující současné oteplování pozemského klimatu.

Zdroje a další informace

• - spaceref.com
• - chmi.cz
• - wikipedia (1,2)
  

Co čeká Mars v dalších dvou letech

Následující roky budou zajímavé pro planetu Mars. Už hned v lednu bude mít možná Mars to "štěstí", že do něj narazí planetka. Podle vědců z amerického NASA je pravděpodobnost kolize zhruba kolem 4 %. Pokud by k nárazu došlo, uvolnilo by se podobné množství energie, jako když v roce 1908 dopadl na Sibiři tunguzský meeorit. My si tuto kolizi můžeme jen přát, neboť pak by Země přišla o jeden z nebezpečných asteroidů, které pronikají do blízkosti její oběžné dráhy a navíc bylo by to zajímavé sledovat.

V současnosti Mars zkoumá celkem pět sond. Mars Reconnaissance Orbiter, Mars Odyssey a Mars Express z oběžné dráhy a k tomu ještě na povrchu jezdí vozítka Spirit a Oppurtunity. V tomto roce se k těmto sondám přidá ještě sonda Phoenix, která vznikla díky mezinárodní spolupráci vědců z USA, Kanady, Švýcarska a Německa. Projekt řídí NASA.

Sonda Phoenix byla vypuštěna do vesmíru 4. Srpna 2007 pomocí rakety Delta II. Sonda snad úspěšně přistane pomocí padáku, přistávacích vzpěr a dvanácti brzdících motorů v oblasti Vastitas Borealis, která leží v severní polární čepičce, 25. května tohoto roku. Tento způsob přistání je tedy odlišný od způsobu, který byl využit u roverů Spirit a Oppurtunity - sondy byly obalené do ochranných vaků, jakých si airbagů.

Energii pro svoji činnost bude sonda získávat ze slunečního záření. Solární panely by měly dodávat dostatek energie alespoň na půl roku. Sonda se sice nebude moci pohnout z místa, nicméně bude provádět velmi podrobný fotografický, geologický a meteorologický průzkum okolí. A bude k tomu náležitě vybavena. Na palubě landeru je celá řada přístrojů včetně několika typů kamer. Sestupová kamera pořídí snímky během přistávacího procesu, kdežto stereoskopická kamera bude snímkovat okolí místa přistání.

Základem plánovaného geologického průzkumu je robotická ruka, která bude odebírat vzorky z marsovské půdy z hloubky asi půl metru. Na robotické ruce je umístěna další kamera s fantastickým rozlišením 23 μm. Robotická ruka dále bude sloužit k dopravení vzorků půdy do hmotového spektrometru a Elektrochemického analyzeru. Hmotový spektrometr vzorek zahřeje a následně provede chemickou analýzu uvolněných plynů.

I v dalších letech bude nepochybně pokračovat intenzivní průzkum Marsu. V roce 2009 naváže NASA na program Phoenix projektem Mars science laboratory, který bude představovat zdokonalenou verzi současných marsovských vozítek. Tato vozítka budou třikrát těžší a dvakrát delší než současná marsovská vozítka, a unesou tak mnohem víc vědeckých přístrojů. Vozítka na povrchu Marsu dosáhnou rychlosti až 90 m/h a budou tak rychlejší než jejich předchůdci.

Mars je rovněž zajímavý tím, že jediná planeta zemského typu, která má více než jeden měsíc. Mars jich má dva - Phobos a Deimos. Tyto měsíce byly objeveny v roce 1877 Asaphem Hallem. Zajímavostí je, že jejich objev byl předpovězen v díle Jonathana Swifta Gulliverovy cesty, které vyšly v roce 1726!

V roce 2009 se Rusko přidá k zemím, které aktivně pomocí sond zkoumají Mars. A to díky programu Phobos-Grunt, jehož hlavním cílem je odebrat vzorky z povrchu Phobosu a dopravit je zpět na Zemi.

V příštích dvou letech lze tedy snad očekávat, že vysoce sofistikované přístroje na palubách sond přinesou velké množství informací o Marsu a co víc, možná i zodpoví na věčně kladenou otázku, zda-li je (či byl) na Marsu život.

Zdroje a další informace: ian.cz, wikipedie (1,2,3)