neděle, listopadu 25, 2007

V čem se mýlí Al Gore, aneb klima se mění neustále

V současné době se média plně věnují tzv. globálnímu oteplování. Zašlo to tak daleko, že se na této vlně veze i Nobelův výbor a výsledkem je Nobelova cena míru pro Ala Gora, autora dokumentu Inconvenient Truth. Tento dokument je ovšem politickým, nikoliv vědeckým dílem, neboť např. autor záměrně nadhodnocuje maximální zvednutí hladiny oceánu při roztátí Arktických a Antarktických ledovců. Podle Gora se hladina zvedne až o 7 m, což je podle všech existujících modelů nesmysl - hladina se zvedne maximálně o 40 cm během příštích sto let. Za pravdu kritikům Gorova dokumentu dal i britský soud, který sice povolil promítání Gorova dokumentu na britských školách, nicméně součástí dokument musí být poznámky, které opravují největší tvrzené nepravdy.

Příkladem je Gorovo tvrzení, že ledovec na Kilimandžáru mizí díky globálnímu oteplování, pravdou ovšem je, že mizí především díky chybějícím srážkám. Dále Gore tvrdí, že Čadské jezero mizí díky současným klimatickým změnám. Geografové ovšem dokázali, že jezero začalo vysýchat před deseti tisíci lety. Dá se říci, že film obsahuje převážně osobní prezentaci Ala Gora, které jsou doplněny polopravdami a různými nadsazeními.

Oxid uhličitý často bývá spojován s klimatickými změnami, ovšem není to jediný skleníkový plyn, vodní pára či Metan jsou mnohem úspěšnějšími skleníkovými činiteli. Skleníkový efekt je dokonce pro život nezbytný, neboť dojde-li k velkému snížení atmosférického CO2, může následovat pokles skleníkového efektu, a poté může nastat i globální zalednění. Podle vědce P. Hoffmana k tomu poprvé došlo před 2,35 mld let a pak ještě mnohokrát až do pozdního prekambria před 590 miliony lety. Oceány zamrzly až do hloubky 1 km a ze Země se stala doslova sněhová koule s nepochybně ničivými následky pro život; všechno s výjimkou baktérií nutně vyhynulo. Až po skončení poslední epizody nastal přibližně před 565 miliony let známý bouřlivý rozvoj života v kambriu.

Z období globálního zalednění se Země v minulých dobách dostávala díky emisi CO2 z mohutné sopečné činnosti; ve čtvrtohorách konec ledových dob nastává díky Milankovičovým cyklům. Tato teorie byla nedávno prokázána studiem mořských dírkonošců, jejím výsledkem bylo, že oteplení na konci poslední doby ledové (před 10-12 tisíci lety) nastalo díky Sluncem ohřáté vodě a ne díky zvýšenému množství CO2.

Před 55 mil lety došlo k velmi rychlému oteplením, kdy nástup oteplení trval snad jen několik desítek nebo stovek let. Co bylo příčinou tehdejšího rychlého oteplení? V roce 2004 se zjistilo, že se tehdy do atmosféry dostalo neuvěřitelných 1 500 až 3 000 gigatun uhlíku. Pravděpodobně k tomu došlo během pouhých několika jednotek nebo desítek let, během nichž se koncentrace CO2 v atmosféře zvýšila ze zhruba 500 částic z milionu (dvojnásobku průměrné hodnoty za posledních 10 000 let) asi na 2 000 částic z milionu.

Nedávno si vědci všimli, že 55 milionů let staré usazeniny v severním a středním Atlantiku neobsahují vůbec žádné uhličitany. Z toho vyplývá, že okyselení oceánu zde bylo mnohem větší než kdekoli jinde a dá se usoudit, že uhlík by mohl pocházet právě odsud. Dalším seismickým průzkumem mořského dna se zjistilo, že změnu klimatu před 55 miliony let způsobil pravděpodobně obrovský výron metanu z mořského dna - došlo ke gigantickému výbuchu v obrovském rezervoáru uhlovodíků na mořském dně (metanové klatráty), který byl způsoben roztaveným magmatem v geologicky aktivním mořském dně. Většina metanu se však do atmosféry nedostala – sloučila se s kyslíkem v mořské vodě (tedy vlastně „shořela“ ještě pod vodou) a na povrch se dostal jen CO2. Následovalo vymírání mořského života kvůli ztrátě kyslíku a zvýšené kyselosti mořské vody.

K této obrovské změně klimatu došlo samozřejmě bez zapřičinění člověka. A nabízí to následující scénář: Zvýšená sluneční aktivita způsobí ohřev mořské vody a ten následně pozvolné uvolňování usazeného metanu do atmosféry. Současné klimatické změny tak mohou probíhat i bez přičinění lidské aktivity.

Zdroje a další informace
Žeň objevů, Scienceworld.cz, lidovky.cz ;

Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha

neděle, listopadu 11, 2007

Venuše - tajemství, která čekají na odhalení

Říjnové vydání časopisu New Scientist uveřejnilo výsledky amerických vědců, ze kterých vyplývá, že Venuše v minulosti nemusela být mrtvou planetou.
Dnešní Povrch Venuše je mimořádně suchý a tak horký, že při této teplotě (asi 500 °C) taje olovo. V minulosti ale podle vědců mohly být na povrchu Venuše oceány kapalné vody. A kde je voda, tam by mohl být i život. Za předpokladu, že v dávné minulosti vznikl na Venuši život, se nabízí otázka, zda nedošlo dokonce i k přenosu života z Venuše na Zemi pomocí meteoritu, který byl vymrštěn z Venušina povrchu po dopadu nějaké planetky.

Definitivně může být známá odpověď na tuto otázku až v budoucnosti po podrobném výzkumu planety pomocí robotických sond. Venuše, která je přibližně stejně velká jako Země má i další záhady, které se týkají především její atmosféry, která je složena především z oxidu uhličitého.

V asi šedesáti kilometrové výšce nad povrchem se nachází tzv. superrotační vrstva. Vanou v ní větry rychlostí až 400 km/h. Vědci netuší, co přesně stojí za tímto jevem, ale myslí si, že tato rychle rotující atmosférická vrstva stojí za tím, v čem se Venuše liší od ostatních planet - směr rotace Venuše je opačný od ostatních planet.

O možnosti života na Venuši se debatuje již delší dobu. V roce 2002 vědci z texaské univerzity v El Paso vyslovili teorii o možném životě nikoliv na Venušině povrchu, ale v jejích oblacích. Na základě dat ze sond Veněra, Pioneer Venus a Magellan poukázali na zvláštní charakteristiky složení vodních kapek v mracích, které lze vysvětlit možnou přítomností mikroorganizmů. Jednalo se především o současnou přítomnost sulfanu a oxidu siřičitého, dvou plynů, které navzájem reagují a nevyskytují se proto společně, pokud je nějaký jev nedoplňuje.

V asi osmdesáti kilometrové výšce se nacházejí další záhadná místa v atmosféře. V těchto místech dochází k pohlcování veškerého ultrafialového záření. Vysvětlení pro tuto záhadu zatím neexistuje. Teoreticky by se v těchto místech mohly vyskytovat mikroby, jejichž metabolismus je založen na zpracovávání kyselin pomocí ultrafialového záření. Definitivní odpověď snad dají budoucí kosmické sondy.

V současné době zkoumá planetu Venuši sonda Venus Express (odstartovala v roce 2005, 11.4.2006 dorazila na oběžnou dráhu Venuše, mezi první výsledky patří objev obřího dvojitého víru na jižním pólu planety). V roce 2010 má být vypuštěna japonská sonda PLANET-C. Tato sonda bude zkoumat Venuši asi dva roky a očekává se od ní, že díky mimořádně protáhlé dráze (největší přiblížení 300 km a nejmenší 60000 km) bude schopna důkladně prozkoumat všechny vrstvy atmosféry a pořídit detailní záběry planety.



Zdroje a další informace

-New Scientist
-cs.wikipedia.org
-en.wikipedia.org

Video - sonda Venus Express



Linkuj! Přidej do záložek na Jagg! pošli na vybrali.sme.sk Návštěvní kniha

 

blogger templates | Make Money Online