Paleontologové Raup a Sepkoski na základě statistické studie vymírání mořských živočichů zjistili, že za posledních 250 miliónů let docházelo každých 26 miliónů let k velkému vymírání. Jako nejpravděpodobnější příčinu těchto vymírání určili dopad vesmírného tělesa. V roce 1984 publikoval Marc Davis v časopise Nature práci, která vysvětlovala periodicky se opakující katastrofy na zemi.
Podle této práce obíhá kolem Slunce malá slabě svítící hvězda, červený trpaslík? s velmi výstřední eliptickou dráhou. Nejvzdálenější bod dráhy? by měl být skoro 3 světelné roky daleko. Nejbližší bod jeho dráhy? by měl procházet tzv. Oortovým oblakem komet, tedy obrovskou kulovou oblastí obklopující naší Sluneční soustavu, odkud k nám občas přilétají dlouhoperiodické komet.Následkem průchodu takového tělesa Oortovým oblakem komet by mohlo dojít ke změně dráhy velkého množství komet, které by tak mohly zamířit přímo do vnitřních částí Sluneční soustavy a zasáhnout i Zemi, což by mělo pro Zemský život katastrofální následky. Důkazem toho, že i malé kosmické těleso dokáže způsobit obrovskou škodu1, je tzv. Tunguská katastrofa, kterou pravděpodobně způsobila malá planetka o průměru kolem 50 m.
Hypotetický partner našeho Slunce nebyl zatím objeven, přesto dostal své jméno - Nemesis (podle starořecké bohyně odplaty). Tato teorie je velmi zajímavá, ale má i své trhliny. Někteří vědci zpochybňují periodicitu výmírání, jiní poukazují na skutečnost, že dvojhvězda Slunce - Nemesis by byla velmi nestabilní, neboť by na tento pár působily silnými gravitačními (slapovými) silami blízké hvězdy a velká molekulární oblaka v blízkosti Slunce.
Stručný přehled vymírání živočišných druhů
Největší vymírání, jak vidíme na obrázku, nastalo asi před 251 mil let, tedy na rozhraní Permu a Triasu. Podle vědeckých studií tehdy náhle vymřelo celkem 70% druhů obratlovců na souši a 90% druhů v moři včetně proslulých trilobitů; stejně náhle zmizely rostliny a hmyz2. Touto událostí se v současnosti zabývá spousta vědců. Jejich snahou ji přinést více světla na příčiny takové obrovské katastrofy.
I když se dosud má většinou za to, že za toto vymírání byl odpovědný prudký nárůst vulkanismu na Sibiři, není vyloučeno, že bezprostřední příčinou vzedmutí vulkanické činnosti byl pád velké planetky. O podobných příčinách se uvažuje i v případě vyhynutí druhohorních plazů, které nastalo před 65 mil. let. Dokonce byl nalez i důkaz - kráter Chixculub u Yucatánu.
Aby toho nebylo málo, nedávno vědci poukázali na to, že za tzv. Cloviskou událost, která nastala před 12900 lety může možná rovněž kosmické těleso. V té době nastal konec severoamerických mamutů a lidí kultury Clovis, navíc se začalo ochlazovat. V tomto případě se uvažuje o explozi komety v atmosféře a jejím rozpadu na menší kusy.
V historii evoluce života hrály dopady kosmických těles důležitou roli - posouvaly vývoj dopředu. Mnohokrát vlastně lidstvu pomohly; kdyby pád planetky či komety nezpůsobil konec dinosaurů, určitě bychom nevznikli. Nyní si sami musíme dávat pozor na nebezpečí z vesmíru, neboť i dopad malého, 300 m tělesa, uvolní energii řádově v gigatunách TNT, což by podle místa dopadu zahubilo od 100 tisíc do 10 milionů lidí.
Zdroje a další informace
en.wikipedia.org - 1,2, cs.wikipedia.org, lidovky.cz, Žeň objevů.
- Exploze Tunguského meteoritu byla natolik silná, že v oblasti přibližně 2000 km² vyvrátila a přelámala kolem 60 milionů stromů a zvuk výbuchu byl slyšitelný do vzdálenosti 1000 km. viz: wikipedie Nahoru
- Při ostatních vymíráních hmyz nikdy nebyl hmyz globálně zasažen. Nahoru
Nahrávám obrázek
Klikněte kamkoliv pro zrušení
Obrázek není dostupný
