Tyto letouny se liší svojí délkou - od několika desítek centimetrů až po několik metrů. Menší průzkumné letouny mají velkou výhodu v tom, že mohou startovat prakticky odkudkoliv.
RQ-11 Raven je tak malý (rozpětí 1,3 m, hmotnost 1,9 kg), že pro jeho start stačí jeden muž. Informace o požadované oblasti pak může mít k dispozici i relativně malá vojenská jednotka. Největší a nejvýkonnější představitelé disponují doletem přes 1000 km a mají i velkou vytrvalost - mohou setrvat ve vzduchu po dobu několika desítek hodin.Zde hovoříme především o bezpilotních letounech kategorie MALE (Medium Altitude Long-Endurance) a HALE (High-Altitude Long Endurance). Typickými příklady těchto kategorií jsou MQ-1 Predator, resp. RQ-4 Global Hawk.
Většina bezpilotních prostředků se podobá tvarem letadlům s pevnými křídly. Nejvýznamnější výjimkou je RQ-8A Fire Scout, který představuje bezpilotní helikoptéru, kterou vyvinulo americké námořnictvo.Bezpilotní průzkumné letouny zaujímají čím dál důležitější roli ve většině armád světa včetně české (viz Sojka III). Rok 2006 byl toho evidentním důkazem - během Druhé Libanonské války byly nasazeny tyto prostředky oběma stranami konfliktu - Izraelci s úspěchem nasadili bezpilotní letouny Heron (kategorie MALE) a pozadu nezůstal ani Hizballáh, který nasadil Iránem vyvinutý bezpilotní prostředek Ababil.
Bezpilotní průzkumné letouny mohou na nepřátelském území operovat plně samostatně na základě předprogramovaného letového plánu, nebo je mohou ovládat operátoři na pozemní základně. Z toho vyplývá největší výhoda UAV - není riskována ztráta pilota, tak jak by tomu bylo v případě nasazení průzkumného letounu s lidskou posádkou. Bezpilotní letouny kromě obvyklých úloh jako je sledování armád či jednotlivých teroristů pomocí optických, radarových či jiných senzorů, mohou plnit i útočnou roli. Příkladem je americký MQ-1 Predator, či jeho vylepšená verze MQ-9 Reaper, které mohou být vyzbrojeny raketami vzduch-země či laserem naváděnými bombami.
Predator je asi nejznámější bezpilotní průzkumný letoun. Jeho vývoj byl úspěšně dokončen firmou General Atomics v roce 1994. Původní označení bylo RQ-1A.
V roce 2005 bylo jeho označení změněno na MQ-1 (R znamená v kódu amerického ministerstva obrany průzkum, Q bezpilotní letoun a M mnohoúčelový). Predator charakterizuje protáhlý štíhlý trup, křídlo o rozpětí 14,8 m a dolů skloněné ocasní plochy.
Pro pohon používá čtyřválcový motor Rotax 914, který pohání vrtuly v tzv. tlačném uspořádání. Predator bývá standardně vybaven dvojicí infračervených kamer a laserovým značkovačem cílů. Tyto senzory se nacházejí v otočném kulovém pouzdru pod přídí. Laserový značkovač cílů může být použit i pro navádění přesných zbraní jako jsou rakety AGM-114 Hellfire II.První bojové nasazení Predatorů bylo v roce 1995 během války v Jugoslávii. V roce 2001 bylo úspěšně vyzkoušeno odpálení protitankových střel Hellfire. Od té doby je Predator standardně vybaven dvěma závěsníky pro střely Hellfire či protiletadlové střely AIM-92 Stinger.
Predator se stal velmi účinným systémem v globálním boji proti terorismu. Základní operační jednotka zahrnuje čtyři letouny a pozemní řídící základnu, primární satelitní komunikační sadu a 55 osob. Letouny Predator mají na svém kontě spoustu zabitých představitelů Al-Kajdy, přesto ale nelze přehlídnout, že jeho charakteristiky ho předurčují pro vytrvalostní průzkum, proto byl z něj odvozen letoun MQ-9 Reaper, který je je primárně určen pro útočné operace.
V porovnání s Predatorem je Reaper větší (rozpětí asi 20 m) a asi čtyřikrát těžší, ale létá zhruba dvakrát rychleji a výše. Reaper unese až 1700 kg bojového nákladu. Nejčastěji se jedná o 14 raket Hellfire či kombinaci dvou laserem naváděných bomb GBU-12 a čtyř raket Hellfire. Místo 227 kg bomb GBU-12 může nést i alternativní variantu v podobě GBU-38 JDAM (joint direct attack munition), neboť obě tyto zbraně jsou založeny na "hloupé" bombě Mk-82 přidáním laserového vyhledávače, respektive inerciální řídicí jednotky s GPS.Větší bojová zátěž s sebou přináší samozřejmě i nižší vytrvalost - 14 - 28 hodin (14 h plně naložený Reaper), která ale i tak je pro většinu misí dostatečná. Kromě multi-spektrální jednotky, laserového dálkoměru/značkovače obsahuje senzorová výbava i vysoce sofistikovaný radar se syntetickou aperturou. Touto soupravou senzorů je schopen detailně prozkoumat zájmové prostory na zemi, vyhledat, rozpoznat specifické cíle a navést na ně přesné zbraně. K březnu tohoto roku bylo v aktivním nasazení 195 Predátorů a 28 Reaperů.
V dalším pokračování popíši například velmi výkonný průzkumný prostředek Global Hawk.
Zdroje a další informace
ATM 10/2006, en.wikipedia.org (1,2,3), fas.org;
