Začátek vlády Raptora

Už je to dva a půl roku, co byla na základě objednávky amerických vzdušných sil oficiálně zahájena plná sériová výroba bojových letounů F-22 Raptor. Na začátku tohoto roku získalo americké letectvo již 82 letoun tohoto typu.
Předpokládá se, že se za rok vyrobí asi 35 letounů. Každý letoun přijde asi na 400 mil. USD. Kvůli vysoké ceně se asi nevyrobí více než 200 letounů.

Letoun F-22 Raptor je určen především k vybojování a udržení nadvlády ve vzduchu a pro plnění přepadových úkolů v rámci protivzdušné obrany v podmínkách 21. století. Americké vojenské letectvo požaduje schopnost druhotného využití v pozdějších fázích konfliktů jako dálkového neviditelného bombardovacího letounu stealth zejména proti významným pozemním objektům a cílům. S tím je spojen požadavek vyzbrojení letounu moderními druhy přesných zbraní, jako jsou chytré pumy JDAM či SDB s inerciálním a GPS naváděnim. Počet nesených zbraní, viz obrázek.

Raptor je mimořádně obratný. Raptor zvládá technologii supercruise (let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování) za kterou vděčí dvěma motorům F119-PW-100, které mají dvojrozměrné vektorování tahu - 20 stupňů nahoru a dolů. Schopnost měnit vektor tahu motoru umožňuje manévry, které není normální letoun schopen provést. Jeho manévrovací schopnosti se tak vyrovnají i ruské nejmodernější stíhačce Su-37.

Bojové schopnosti Raptora se často vyjadřují jako "first-look, first-shot, first-kill". Avionika je založena na moderním radaru An/APG-77 typu AESA. Tento typ radaru se skládá z mnoha aktivních prvků, umí sledovat velké množství cílů naráz na velkou vzdálenost a navádět na ně rakety AIM-120 AMRAAM, které mají aktivní radarové navádění (pilot se po odpálení nemusí o ně tolik starat, může jich odpálit víc; raketa si může během letu opravit souřadnice cíle, ke kterému letí řízená vlastním autopilotem, v koncové fázi letu si raketa spustí svůj aktivní radar a zaměří se definitivně na cíl).

Rakety AMRAAM jsou během letu schovány v pumovnici. Celkem má Raptor 3 pumovnice. Ve dvou šachtách na bocích mohou být umístěny tepelně naváděné rakety krátkého doletu AIM-9X Sidewinder. V trupové pumovnici může být umístěno až 6 raket AMRAAM. Bojový dosah těchto raket je utajován. Odhaduje se na minimálně 180 km (verze AIM-120D, speciálně upravená pro instalaci uvnitř pumovnice), tedy dosahem se vyrovná legendární střele AIM-54 Phoenix, která byla spjatá s námořním stíhačkou F-14 Tomcat (dnes již přestává sloužit, je nahrazován Superhornetem).

Odpálení střel Amraam a Sidewinder:








V konstrukci letounu je vidět uplatnění mnoha prvků technologie Stealth, především zmenšení efektivní odrazové plochy (RCS) , kterou mohou "vidět" nepřátelské radary. Toho je dosaženo např. pomocí
- lichoběžníkových nasávacích otvorů,
- zakrytím lopatek dmychadel trupem letadla,
- nesením zbraní ve vnitřních pumovnicích,
- zubatých tvarů povrchů, které se mohou otevírat (krycí sklo pilotní kabiny, dveře pumovnic)

Taktická výhoda Raptora Technologie stealth zaručuje, že pravděpodobnost, že ho cizí radary zachytí je velmi malá (nepředpokládá se, že by se Raptor přiblížil k nepřátelskému letounu blíž než na 50 km). Raptor také bude používat svůj aktivní radar co nejméně, tedy, když nic nevysílá a tedy nevyzařuje žádné signály, není nic, co by ho prozrazovalo, ve které poloze se nachází. Ale i tak, je Raptor schopen se plně zapojit do vzdušného boje. Jak? F-22 Raptor je schopen přijímat aktuální data o vzdušné situaci z jiných vnějších zdrojů, jako např. z létajícího střediska řízení a uvědomování systému AWACS, bezpilotních prostředků, např. Global Hawk, průzkumných a spojovacích družic a data z dalších radarů ve vzduchu a na zemi. Tato taktická data poskytují pilotovi letounu F/A-22 informace o tom, kde se letouny protivníka nacházejí a letoun F/A-22 je může využít k tomu, aby je sestřelil střelami AIM-120 AMRAAM.




Reportáž - rozmísťování prvních letounů na základně Langley ve Virginii.

Zdroje a další informace:
www.vojsko.net, www.military.cz, www.military.cz, www.f22-raptor.com, wikipedia, www.fas.org, www.globalsecurity.org, www.valka.cz, supermanévrovatelnost

Hledání kořenů polynomu

V minulém příspěvku jsem ukázal, jak efektivně spočítat hodnotu polynomu. Nyní se zaměříme na kořeny polynomů. Kořenem polynomu rozumíme takové x, že platí P(x)=0. Polynomem stupně n budeme rozumět výraz kde koeficienty jsou reálná čísla. Polynom stupně n může mít nejvýše n reálných kořenů ( v komplexním oboru jich má přesně n, což je důsledek Základní věty algebry; např. polynom x²-2x+1 má kořeny 1, 1 (dvojnásobný kořen se chápe jako dva různé kořeny). Chápeme-li polynom jako reálnou funkci reálné proměnné, pak kořen polynomu představuje takový bod na ose x, kde polynom jako křivka protíná osu x.

Kořeny polynomů se dají určit dvěma způsoby. Buď použijeme explicitní vzorce (jako např. pro polynom druhého st. - známé vzorce pro kvadratickou rovnici) nebo využijeme nějaké numerické metody. Druhý způsob je univerzálnější, neboť vzorce pro nalezení kořenů polynomů existují pouze pro polynomu nejvýše 4. stupně (objev geniálního norského matematika Abela, a i tak s výjimkou polynomu prvního a druhé stupně jsou značně složité, viz Cardanovy vzorce).

Vhodných numerický metod je více, o nich bude řeč příště. Pro použití numerických metod je dobré znát hranice kořenů, tedy intervaly na reálné ose, kde se mohou vyskytnout.

Označme kde a_k , k=0,1,..., n, a₀a_n ≠ 0, jsou koeficienty polynomu P, Pak pro všechny jeho kořeny ζ_k platí


Příklad. Chceme určit hranice reálných kořenů polynomu

Určíme A, B : A = max(10, 1, 1, 3, 8, 2 ) = 10, B = max(1, 1, 3, 8, 2, 1) = 8, a proto
To znamená, že reálné kořeny leží ve sjednocení intervalů (-11,-5/9) a (5/9,11). Použijeme-li nějaký počítačový program na výpočet kořenů, můžeme si náš výsledek ověřit - náš polynom má následující kořeny (pouze 3. a 4. kořen je reálný) :