S novým boeingem začína efektivní a ekologické létání

Letecká doprava jistě patří mezi nejpohodlnější a nejvyužívanější způsob cestování v současnosti. V současné době se někteří lidé dívají na leteckou dopravu s mírným despektem, poukazují na dvě témata: spotřeba paliva a emise skleníkových plynů. Letecká doprava ale nemusí být neefektivní ve spotřebě paliv. Velkokapacitní dopravní letadla dosahují spotřeby 4,3 l na jednoho pasažéra na 100 km, což dokonce překonává osobní automobilovou dopravu, což ovšem neplatí pro malokapacitní letadla, která mohou dosáhnout spotřeby hodně přes 100 l na jednoho pasažéra na 100 km.

Letecká doprava je i významný zdroj antropogenního CO2. Na jeden transatlantický let se spotřebuje 60 tisíc litrů paliva – leteckého kerosenu (tolik spotřebuje průměrný motorista za padesát let) a emise činí asi 140 tun oxidu uhličitého a 750 kilogramů oxidů dusíku. Dopravní letadla jsou i zdrojem vzniku oblačnosti, která vzniká z vodní páry ve výfukových plynech. Tato oblačnost se může podílet na skleníkovém efektu (některé typy oblačností ovšem působí naopak proti skleníkovému efektu tím, že infračervené záření odrazí hned při prvním kontaktu do vesmíru).

V současné době se proto začínají prosazovat návrhy šetrných a ekologických dopravních letadel, jako je např. Boeing 787 Dreamliner, který bude prvním velkým dopravním celokompozitovým letadlem. Toto letadlo nabízí vysoce efektivní provoz (náklady na sedadlo a uletěnou míli se zmenší o 10 % v porovnání se stroji stejné velikosti) a byla zohledněna i ekologie letu (objem škodlivin z motorů se zmenší o 20 %).

Těchto skvělých vlastností bylo dosaženo díky inovativní konstrukci (50 % kompozitních materiálů, resp. 15 % titanu v konstrukci, hliník začíná být out - 15 %) a dále i díky novým motorům Rolls-Royce Trent 1000, nebo General Electric GEnx, které zaručí, že letoun bude mít o 20 % menší spotřebu než podobně velká letadla. Všimněte si i zajímavého tvaru křídla - je vybaveno tzv. winglety (viz obr.). To jsou svislé části na konci křídla, které zabraňují vzniku indukovaného víru na konci křídla a tím snižují odpor letadla. Tato jednoduchá úprava umožní snížení spotřeby paliva o další 3 až 4 procenta. Nově navržené nahoru ohnuté konce křídel u Boeingu 787 by měly snížit odpor, a tedy i spotřebu až o pět procent.


První Boeing 787 Dreamliner již sjel z linek výrobního závodu a měl by vzlétnout poprvé na konci léta. Bude nabízet i velmi komfortní cestování, viz obrázek.
Evropskou odpovědí na tento letoun je projekt Airbus A350XWB , který pomalu vzniká v konstruktérských týmech a uvidíme, zda-li pomůže evropskému Airbusu z krize, která byla způsobena nepříliš velkým zájmem o obří letadlo A380.

Porovnání s konkurencí:





Video


zdroje: technet.cz, technet.cz, boeing.com, en.wikipedia.org, sk.wikipedia.org,

Co prozradil antarktický led

Globální oteplování je v současnosti velmi frekventované slovo, i když správnější termín jsou klimatické změny, v rámci kterých sledujeme především křivky (globální) teploty a množství CO₂ v atmosféře.

Alarmisté tvrdí, že lidská činnost (vypouštění CO2 do atmosféry,...) způsobuje v současnosti pozorované klimatické změny - nárůst teploty o 0.6 °C za posledních 40 let. Nicméně klimatický systém je velice složitý nelineární systém, kde se projevuje efekt motýlích křídel, tedy malá změna v počátečním čase může způsobit pozdější velké změny v klimatickém systému. V zásadě tedy nelze vyloučit určitý vliv člověka na globální oteplování, nicméně za počátečními změnami může stát cokoliv, a tedy nelze zatím jednoznačně říci, kdo může za globální oteplování, možností je prostě více...

Zemské klima je především dlouhodobě i krátkodobě ovlivňováno sluneční aktivitou. Zásadní efekt na pozemské klima má i sluneční vítr, který se skládá z nabitých částic. Tyto částice často způsobí změny v rozložení tlakových výší a níží - zásadní vliv mohou tedy mít velké sluneční erupce provázené uvolněním obrovského množství elektricky nabité hmoty. Tyto erupce jsou navíc docela nepravidelné...

Předpokládejme, že lidská činnost je nejvýznamnější příčinou současných klimatických změn. Pak by to muselo znamenat, že lidmi vypouštěné skleníkové plyny jsou jednoznačnou příčinou v současnosti pozorovaného nárůstu teploty, tedy že nárůst CO₂ v atmosféře vyvolává nárůst globální zemské teploty. Ono to tak jednoduché není, jak dokládá výzkum ledových vrstev u vědecké stanice Vostok v Antarktidě, viz následující obrázek (časové křivky teplot a množství CO₂ v atmosféře (ppm) )
Odtud např. vyplývá:

1. před 46000 lety nastává lokální maximum křivky CO₂ ( viz 2 na obrázku), což ovšem nastalo asi 2000 let po lokálním maximu křivky teploty (1).
2. V časovém intervalu (-38000, -33000) roste křivka CO₂ , nicméně křivka teploty má klesající tendenci.
   
3. Teplota dosáhla vrcholu před 32000 lety (viz 3), kdežto úroveň CO₂ ještě asi 2000 let pokračoval v růstu, než dosáhla svého maxima (viz 4).

Tedy je zřejmé, že prvotní je nárůst teploty a teprve pak nastupuje zvýšená hladina CO₂.

Zvýšená hladina CO₂ v atmosféře pravděpodobně není spouštěcím mechanismem nárůstu teploty, ale je důsledkem předchozího nárůstu teploty. Lze říci, že tato situace je obdobná uvězněnému CO₂ v láhvi šampaňského. Pokud zahřejeme láhev šampaňského, tak se CO₂ bouřlivě projeví při otevírání láhve. Na Zemi je podobně CO₂ uvězněno v mořích (korály), takže nárůst teploty může CO₂ uvolnit zpátky do atmosféry, což vede k opětovnému nárůstu teploty...

zdroje: Eye-opener on Global Warming, Vostok Ice core,

Čím nás překvapí Merkur

Merkur zatím zkoumala pouze jedna kosmická sonda, je na čase, aby vyslat další sondy k této málo probádané planetě

Brzy to bude rok, co se Merkur stal nejmenší planetou sluneční soustavy (Pluto bylo degradováno na trpasličí planetu). Rovněž malé je i množství informací, které vědci o této planetě nejbližší ke Slunci mají k dispozici a dá se říci, že je to dosti záhadná planeta. Největší záhadou je asi přítomnost magnetického pole, které by podle dosavadních teorií tato planeta neměla mít. Merkur má sice slabé (1 % Zemského pole), ale přesto měřitelné magnetické pole. Pro planety zemského typu je pro vytvoření magnetického pole nutná přítomnost tekutého jádra, jenže Merkur je příliš malý na to, aby si tekuté jádro dlouhodobě udržel. V tomto roce byla tato záhada částečně rozluštěna. Analýzou radarových pozorování bylo zjištěno, že alespoň vnější část jádra je tekutá.

Další záhadou je jak vypadá povrch planety. Neboť zmapováno bylo pouhých 45 % povrchu planety. Toto zmapování bylo výsledkem zatím jediné sondy, která Merkur zkoumala - Mariner 10. Tato sonda vykonala celkem tří průlety kolem Merkuru mezi léty 1974 až 1975. Jelikož na dno některých kráterů nedopadnou sluneční paprsky je možné, že na Merkuru se může nacházet vodní led. Sonda Mariner 10 se postarala o překvapení, když objevila, že Merkur má sice velmi slabou, ale přesto zřejmou atmosféru. U takto Slunci blízké planety (cca 58 mil km) se to rozhodně nečekalo. Bude zajímavé studovat v budoucnu interakci této atmosféry se slunečním větrem.

Celkem je tedy těch záhad dost a je na čase, aby lidstvo vyslalo k Merkuru další výzkumnou sondu. Prvního posla k Merkuru vypustila 3. 8. 2004 americká NASA, jeho jméno je MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry and Ranging). Pro ušetření energie při cestě vykoná tato sonda několik těsných průletů kolem planet (získá tak nebo ztratí kinetickou energii)

1. 1. 8. 2005 kolem Země,
2. 23. 10. 2006 a 6.6 2007 kolem Venuše
3. 14. 1. 2008, 6. 10. 2008 a 29. 9. 2009 kolem Merkura

Po těchto složitých manévrech bude v březnu 2011 navedena na eliptickou oběžnou dráhu kolem planety Merkur ve vzdálenosti 200 až 15 000 km od povrchu.

Sonda o rozměrech 1,27 m x 0,71 m x 1,05 m a hmotnosti 988 kg bude operovat velmi blízko slunce, proto se musí chránit před slunečními paprsky (které by sondu mohly zahřát na 500 °C) keramickým štítem. Díky němu budou moci přístroje pracovat při teplotě 20 °C. Messenger se zaměří na výzkum magnetického pole, povrchu, geologických vrstev, atmosféry a slunečního větru. Výzkum bude trvat asi jeden rok.
Přístrojové vybavení sondy Messenger

Ani Evropa (ESA) nechce zůstat pozadu,

a tak spolu s Japonci (JAXA) naplánovala na rok 2014 start sondy BepiColombo. V podstatě se jedná o trojitou sondu. ESA vyrobí modul MPO (Mercury Planetary Orbiter), japonská kosmická agentura vyrobí MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter).
Třetí modul MTM (Mercury Transfer Module) vyrobí opět ESA a jeho úkolem je dopravit obě sondy k Merkuru. Bepicolombo poháněná iontovým motorem při cestě rovněž využije průletů kolem planet (náš Měsíc, Země, Venuše a Merkur). Po přiblížení k Merkuru se obě sondy oddělí od transportního modulu a oba moduly se dopraví na své místo vlastními (teď již konvenčními motory) kde budou provádět svůj důkladný průzkum (geologie, atmosféra a magnetické pole Merkura, testování obecné teorie relativity).
Uvidíme tedy, co se dozvíme nového.





Zdroje a další informace:
astro.cz, wikipedia, wikipedia, ian.cz, astro.cz, http://messenger.jhuapl.edu/, http://bepicolombo.esa.int/science-e/www/area/index.cfm?fareaid=30

LCS - nové lodě pro boj v pobřežních vodách

Mezi nejčastější typy vojenských lodí patří fregaty (výtlak mezi 2,5 - 4 tunami, např. lodě třídy Oliver Hazard Perry). Jejich posláním bylo doprovázet obchodní nebo letadlové lodi a chránit je především před nepřátelskými ponorkami.

Během studené války opět přicházela v úvahu bitva o Atlantik - pokud by v případě ruského útoku jednotky NATO dokázaly zastavit prvotní ruský tankový útok, pak by opět nastala poziční válka a třetí světovou válku by vyhrála ta strana, která by dokázala na frontu dopravit více vojenského materiálu. Evropa by přežila, pokud by přežily námořní konvoje převážející zbraně z USA (scénář třetí světové války byl výborně nastíněn v knize Toma Clancyho Rudá bouře).

V devadesátých letech skončila studená válka a s ní se změnila i role vojenského námořnictva, které je nyní jedním z klíčových prvků v boji proti terorismu. Námořnictvo bude operovat především v pobřežních vodách - zrodily se nové třídy

1. ponorek - třída Virginia,
2. torpédoborců - budoucí třída DD(X),
3. křižníků - budoucí třída CG(X),
4. fregat - budoucí třídy Freedom a Indenpendence.

Obě budoucí třídy fregat spadají pod vývojový program LCS (Littoral combat ship), který se zrodil v roce 2004, kdy bylo rozhodnuto, že firmy Lockheed Martin (LM) a General Dynamics (GD) postaví každá dva prototypy. První prototyp lodi firmy LM byl spuštěn na vodu 23. 9. 2005 a byl pojmenován USS Freedom (LCS-1) GD v současnosti dokončuje loď, která nese jméno USS Indenpendence (LCS-2). Loď LCS-4 bude dokončena asi za dva roky, kdežto LCS-3 firmy LM postavena nebude, neboť americké námořnictvo kvůli rostoucím nákladům odstoupilo od kontraktu.



Oba projekty firem LM a GD se od sebe koncepčně liší, mají mít ale přibližně stejné výkony. LM vsadila na klasické jednotrupové provedení (délka 115.5 m, ponor 3,7 m, výtlak 2.5 t, rychlost 45 uzlů (=námořních mil/hod) ). Pohonná jednotka se skládá z plynových turbín a dieselových motorů, které pohánějí vodní trysky. Jejím úkolem budou operace v pobřežních vodách: protiponorkový boj, boj proti hladinových cílům a vyhledávání min. Z lodi mohou také operovat malé čluny, ať již pomocí lodní rampy nebo pomocí dveří na pravoboku. V příďové části paluby se mohou nacházet různé zbraně, zejména automatické dělo ráže 57mm. Nad vrtulníkovým hangárem se nachází odpalovací zařízení protiletadlových raket RAM.

Firma GD naopak vsadila na trimaran , tedy na loď se třemi trupy. Loď bude mít následující charakteristiky: délka 127 m, ponor 4,5 m, výtlak 2748 t, rychlost až 47 uzlů. Pohon kombinuje plynové turbíny a dieselové motory, které pomocí generátorů pohání vodní trysky.


U obou lodí se předpokládá podobná elektronická výbava založená na pokročilém víceúčelovém 3D radaru. Podobná bude i výzbroj:

• - víceúčelové dělo ráže 57 mm, torpédomety
• - obrané vypouštěcí zařízení klamných cílů SRBOC, Nulka,
  
• - vypouštěcí zařízení protiletadlových raket krátkého dosahu RAM,
• - 2 x námořní vrtulník SH-60 Seahawk (nosič radaru, ponorného sonaru, torpéda Mk-46, protilodní střely AGM-119 Penguin, univerzální střely AGM-114 Hellfire), bezpilotní létající prostředky.
  

Nejzajímavější je právě schopnost nést dva vrtulníky Seahawk. Pomocí těchto vrtulníků mohou fregaty účinně bojovat proti ponorkám ve větší vzdálenosti od mateřské lodi, mohou napadat nepřátelské raketonosné rychlé čluny či pomocí raket Hellfire útočit na cíle na pobřeží. Teroristé se mají tedy čeho obávat.

Zdroje a další informace:
Wikipedia (1, 2, 3), military.com, global security,