pátek, ledna 01, 2010

Rok bez léta - největší klimatická anomálie v novověku

V minulém článku jsem poukázal na to, že na konci osmnáctého století bývalo klima v Evropě a Severní Americe dosti drsné. Podle některých historiků hladomor, který vznikl ve Francii po erupci sopky Laki (1783), dokonce vedl k nastartování Francouzské revoluce.

Situace se ovšem nelepšila ani v následujících letech, neboť sluneční aktivita byla mezi léty 1790 - 1830 byla na velmi nízké úrovni - klimatologové toto období nazývají Daltonovým minimem. Navíc v tomto období docházelo poměrně často k velkým sopečným erupcím, např.:
Nicméně všechny tyto uvedené erupce byly zastíněny explozí sopky Tambora, která se nachází na Indonéském ostrově Sumbawa (viz následující mapka).


View Larger Map

K erupci Tambory, která zásadně ovlivnila budoucí klima, došlo po mnoha stoletích klidu 5.4.1815. Tato erupce trvající několik dní byla mimořádně silná.

Tambora patří podobně jako italská Etna, do kategorie stratovulkánů, tedy sopek mající vysoký štíhlý kužel s vrcholovým kráterem. Vrcholovou část tvoří kráter o průměru 7km jehož nejvyšší část se nachází v nadmořské výšce 2 850 m.

Před výbuchem se sopka tyčila do výše asi 4300 m. Výbuch ze dne 10.4.1815 je považován za největší sopečnou erupci v moderních dějinách.  Svoji explozivní silou překonal nejméně 4 krát i výbuch mnohem známější sopky Krakatau z roku 1883.

Důvodem, proč je exploze sopky Krakatoa mnohem známější než exploze Tambory je skutečnost, že tehdy už existoval telegraf a zpráva o erupci se mohla bleskově rozšířit do celého světa.


Výbuch tehdy vyvrhl asi 150 km³ sopečných hornin. Komín tvořený sopečnými plyny dosáhl až do výšky 43 km. Exploze byla slyšet na neuvěřitelnou vzdálenost 2600 km. Oblast zasažená sopečným popelem měla poloměr kolem 1300 km, přičemž v okruhu 80 km údajně zahynulo vše živé.

Nejbližší okolí sopky na ostrově Sumbawa bylo silně zasaženo především lávou a tzv. pyroklastickými proudy, které si vyžádaly kolem 11000 obětí, dalších 60000 obyvatel indonéských ostrovů zemřelo na následný hladomor a epidemie.

Vliv erupce se neomezil pouze na nejbližší Indonéské ostrovy, ale ovlivnil značnou část planety. Během exploze se totiž uvolnilo do vyšších vrstev atmosféry velké množství sopečného popela a plynů.

Po několika týdnech sice spadly hrubé částice sopečného popela na zem, ale nejjemnější částice vydržely ve výšce 10-30 km i několik let a byly podélnými atmosférickými prouděními rozptýleny po celé zeměkouli.

V následujícím roce, 1816, došlo k poklesu globálních teplot o asi 0,4 až 0,7 °C.  Nastanuvší globální klimatická anomálie, která bývá označována jako Rok bez léta, postihla celou severní polokouli. Na mnoha místech prakticky nebyla žádná úroda obilí.

Typické letní a pozdně jarní teploty dosahují ve východních oblastech USA a Kanady kolem 20 - 25 °C, zřídka kdy klesnou pod 5°C. Sníh je extrémní rarita.

V květnu 1816 nicméně mráz zničil veškerou zasetou úrodu. V červnu se pak dokonce objevily i sněhové bouře a v oblastech kolem Quebecu napadlo kolem 30 cm sněhu a způsobily tak další ztráty na zasetém obilí. Krajina v té době byla běžně pokrytá bílým sněhovým popraškem.

V červenci a srpnu se pak objevil na mnoha řekách a jezerech led. Začali se objevovat neuvěřitelně rychlé teplotní změny - od nadprůměrných 35 °C až k téměř mrazivým teplotám během několika málo hodin. Celé východní pobřeží Severní Ameriky bylo postiženo neúrodou obilnin.

Zejména důležitou plodinou byl oves, jehož cena prudce narostla z $3,4 / m3 na $26 / m3, což způsobilo velkou krizi v dopravě, neboť oves sloužil jako základní krmivo pro koně.

Klimatická anomálie se samozřejmě projevila i v Asii. V Číně mrazy a katastrofální povodně těžce poničily rýžová pole, stromy a další zemědělské plodiny. Opožděný monzun v Indii pak způsobil intenzivní přívalové deště, které zrychlily šíření v Indii a ve východní Evropě.

Rok 1816 byl druhým nejchladnějším rokem na severní polokouli od roku 1400. Chladnějším byl pouze rok 1601, který následoval po erupci peruánské sopky Huaynaputina z roku 1600. Druhá dekáda 19. století je pak podle záznamů z ledovcových jader nejchladnější dekádou vůbec. Letní teploty byly běžně o půl stupně chladnější než předchozí dlouhodobý průměr.

Problémy se zásobováním obyvatelstva potravinami se týkaly skoro všech vyspělých zemí světa včetně Velké Británie, Irska, Německa a Švýcarska. Celkově na následky klimatické anomálie zemřelo v Evropě asi 200 000 lidí.

Významné sopečné erupce
Erupce
Rok
Výška
sopečného
 sloupce
  Pokles gl.
teploty (°C)
Počet
mrtvých
Vesuv
79
30
5
 ?
>2000
Taupo
186
51
7
 ?

Baekdu
969
25
6–7
 ?
 ?
Kuwae
1452
 ?
6
−0.5
 ?
Huaynaputina
1600
46
6
−0.8
≈1400
Tambora
1815
43
7
−0.5
> 71,000
Krakatoa
1883
25
6
−0.3
36,600
Katmai
1912
32
6
−0.4
2
Svatá Helena
1980
19
5
žádný
57
El Chichón
1982
32
4–5
 ?
> 2,000
Nevado del Ruiz
1985
27
3
žádný
23,000
Pinatubo
1991
34
6
−0.5
1202

Srovnání explozí podle VEI (Ukazatel sopečné aktivity)


Odkazy
- Mount Tambora
- Year witnout summer
- Blast from the past

Přidat.eu záložku

1 komentář:

Tynka_125 řekl(a)...

To by bylo po mě, kdyby nebylo léto. To bych se asi musela někam přestěhovat :-D . Léto mám nejraději :-) . Asi tak jako skoro každý :-) . Sice je pravda, že když už je dlouho teplo a hodně, tak se před ním také ráda schovám domů, kde máme klimatizaci ze Vzdušínu, ale jinak si to teplo užívám :-) .

 

blogger templates | Make Money Online