Reálná hrozba - přenosné protiletadlové střely

Jedním z obávaných způsobu terorismu je použití přenosných protiletadlových střel proti civilním dopravním letadlům. Odhaduje se, že Al-Káida vlastní desítky protiletadlových raket, které může kdykoliv použít. Přenosné protiletadlové střely byly už mnohokrát použity v partyzánském boji (nejznámější je použití raket Stinger proti Rusům v Afghánistánu). V poslední době se množí i útoky proti civilním letadlům, viz tabulka.

Teroristické útoky proti civilním letadlům
Datum útoku	Místo a typ útoku	Cíl útoku	Výsledek
28.11.2002	Mombasa, 2 odpálené Strely 2	Boeing 757, Mombasa-Tel Aviv	střely minuly letadlo s 271 pasažéry
22.11.2003	Bagdád, 1 odpálená Strela 2	Airbus A300 firmy DHL	zásah poškodil hydrauliku, 0 mrtvých
9.1.2007	Balad, Irák,	Moldavský An-26	1 střela neznámého typu, 34 mrtvých
23.3.2007	Mogadišo, Somálsko	Běloruský Il-76	1 střela neznámého typu, 11 mrtvých

Nebezpečnost přenosných protiletadlových střel (tzv. MANPADS, MAN Portable Air Defence systems) spočívá především v tom, že je může přenášet a odpalovat jediný člověk. Původní účel MANPADS spočíval v ochraně bojových jednotek na úrovni rota a četa, případně samostatně operujících speciálních jednotek. Tyto zbraně se obvykle skládají ze dvou částí:

1. trubkové odpalovací zařízení s raketou uvnitř
2. řídící blok tvořený rukojetí, spouštěcím mechanismem, zaměřovacím systémem zdrojem elektrické energie.

Samotná řízená střela má dva raketové motory (na tuhá paliva) startovací a letový, který se zažehne až v bezpečné vzdálenosti od střelce. Pokud střela nezasáhne do určitého času (20-30 s) svůj cíl, je automaticky zničena.
Většina přenosných protiletadlových střel používá pasivní infračervené (tepelné) navádění, střela se tak navádí např. na teplo z trysek motoru. Pravděpodobnost zásahu u tohoto typu navádění je různá, nejstarší střely ze 70. let mají šanci na úspěch pod 10 procent, kdežto nejmodernější typy až 90 procent. Druhým nejčastějším typem navádění je dálkové řízení po laserovém paprsku, kdy střelec musí po celou dobu letu udržovat záměrný kříž na cíli. Tento typ používají rádi Britové a Švédové. Pravděpodobnost zásahu je zde až 95 procent. Tyto střely byly upraveny i pro použití na vrtulnících, terénních automobilech, bojových vozidlech pěchoty a malých lodích.

Přehled nejdůležitějších protiletadlových střel

FIM-92 Stinger

Byl zařazen do služby v roce 1981 jako náhrada za málo účinný systém FIM-43 Redeye. Systém je zkonstruován ve stylu “vystřel a zapomeň” a pro navádění používají novější verze čidlo, které sleduje dva druhy elektromagnetického spektra - infračervené a ultrafialové, čímž se postatně eliminuje rušení. Řízená střela dokáže zasáhnout vysoce manévrující cíl, který provádí obraty až s přetížením 8 g. Systém dokáže rozlišit, zda je cíl přátelský či nepřátelský (tzv. IFF). Stinger se vyskytuje i ve variantách pro terénní automobil Humvee (Avenger) a bojové helikoptéry. Stinger si získal pro svoji úspěšnost v Afghánistánu velké uznání. CIA dodala afghánským povstalcům v 80. letech značné množství těchto raket, nepříliš dobře zaškolení Afghánci s nimi dokázali sestřelit skoro 300 sovětských letounů.

9K32 Strela-2 (kód NATO SA-7 Grail)

Tato velice rozšířená střela byla zařazena do výzbroje sovětských vojsk v 60. letech. V roce 1968 byla použita Egyptskou armádou proti Izraeli, ovšem s nepříliš dobrými výsledky. Původní střela (SA-7A) totiž měla nechlazené tepelné čidlo, takže odpálené střely se často chybně zaměřily na Slunce. V roce 1973 se citelně projevila absence IFF, neboť během Jom Kippurské války v roce 1973 si Egypťané sestřelily velké množství vlastních letadel sami (až 20 % všech ztrát). Bojová hlavice je poměrně malá, zásah cíl zpravidla jen poškodí. Následující verze SA-7b již měla chlazené tepelné čidlo a navíc disponovala i pasivním přijímačem rádiových vln pro vyhledávání cílů při špatném počasí.

Igla (SA-16 Gimlet)

Tento ruční protiletadlový raketový komplet byl vyvinut na konci sedmdesátých let pro účely obrany budov, obrněné techniky nebo menších typů lodí. Igla je jednohlavňový komplet. Střela s označením 9M39 má 1,2 kg těžkou bojovou hlavici s IR naváděním. Vylepšená verze SA-18 Grouse dosahuje úspěšnosti Stingeru. Igla se rovněž vyskytuje ve variantách pro vrtulníky (např. Mi-24 či Mi-28)

Starstreak HVM (Hyper Velocity Missile)

Standardní britská protiletadlová střela, která je výjimečná především ve dvou ohledech: 1. velmi vysoká rychlost - až Mach 3,5 a 2. mimořádně účinná bojová hlavice. Ostatní střely používají tříštivou munici, která útočí na cíl oblakem střepin, kdežto Starstreak uvolňuje tři velké průbojné projektily, z nichž každý je samostatně naváděn (po laserovém paprsku), což podle výrobce představuje téměř stoprocentní zničení cíle. Startstreak se také vyskytuje v provedeních pro bojová vozidla. Uvažuje se i o verzi, která by doplnila zbraňový arzenál bitevního vrtulníku AH-64D Longbow Apache.

RBS 70

Tento přenosný protivzdušný systém používající navádění po laserovém paprsku je ve službě od roku 1977. V současné době ho používá mnoho zemí, např. Austrálie, Argentina, Brazílie, Írán, Irsko, Norsko, Švédsko a také Česká republika. Za předpokladu dobře vycvičené obsluhy může být laserové navádění efektivnější než infračervené. Nevýhodou tohoto systému je horší mobilita, neboť RBS 70 se skládá ze tří částí (pouzdro s raketou, zaměřovací

systém a podstavec se sedačkou), z nichž každá je přenášena jedním mužem, ale i tak může být systém připraven k palbě během 30 sekund, což je přijatelné. Během střelby na cíl musí být nepřátelský létající cíl trvale ozařován laserem, na který se navádí střela. Varianta s novou střelou Bolide dosahuje velmi slušného doletu 8 km.

Poslední varianty přenosných protiletadlových střel jsou vysoce účinné, lze se proti nim bránit? U tepelně naváděných střel existuje určitá obrana (vypouštění světlic, zapálení paliva vypuštěného z nádrže, či nejnověji směrové infračervené rušiče). Jejich principem je vytvoření klamného cíle, který je pro naváděcí senzor střely „lákavější“ než vlastní letadlo. Proti střelám naváděných po laserovém paprsku ovšem účinná obrana zatím neexistuje.

Základní údaje nejdůležitějších přenosných protiletadlových střel
	FIM-92 Stinger	Strela 2	Igla	Starstreak	RBS 70 BOLIDE
Délka [m]	1,52	1,44	1,69	1,4	1,32
Celková hmotnost [kg]	15,7	13,4	19,5	20	80,5
Letová rychlost [m/s]	730	385	830	1400	700
Dolet [m]	5500	3600	6000	6000	8000
Dostup [m]	4800	2000	5000	5000	5000

Zdroje a další informace

ATM 10/2003, army.cz, en.wikipedia.org (1,2,3,4), military.cz (1,2,3)

Odpálení protiletadlové střely na americké letadlo v Iráku

Počet reálných kořenů polynomu

V jednom z minulých článků jsem popsal metodu, jak určit hranice kořenů polynomu. Touto metodou jsme získali mezikruží v rovině komplexních čísel, kde leží všechny kořeny daného polynomu. Pokud bychom chtěli zjistit počet reálných kořenů, musíme použít jinou speciální metodu, která se nazývá Sturmova metoda. Její princip vysvětlím na následujícím příkladě:

Určeme počet reálných kořenů polynomu:
Základem této metody je konstrukce tzv. Sturmovy posloupnosti, která má n+1 členů (n je stupeň polynomu). Konstrukce je následující: Jako první člen posloupnosti zvolíme zadaný polynom, tedy , (záporně vzatá derivace),
kde rem je zbytek po dělení dvou polynomů. Poslední člen posloupnosti je konstanta, pokud by byla nulová, pak to nutně znamená, že zadaný polynom má vícenásobné kořeny - řešením je provést dělení zadaného polynomu P největším společným dělitelem polynomů P a P'; takovýto polynom bude mít ty samé kořeny jako P, ale všechny jednoduché.

V našem příkladě vychází Sturmova posloupnost takto:

Počet reálných kořenů v nějakém intervalu [a,b] je pak roven W(b)-W(a), kde W(x) představuje počet znaménkových změn v Sturmově posloupnosti, kde jednotlivé členy jsou vyčísleny v bodě x (nuly jsou z této posloupnosti vyškrtnuty). Tedy spočítáme hodnoty polynomů Sturmovy posloupnosti v bodech b a a, spočítáme znaménkové změny (např:+,-,+,+ jsou 2 znam. změny) a počet znaménkových změn odečteme.
Nyní můžeme spočítat počet reálných kořenů našeho polynomu P v libovolném intervalu. Spočítáme hodnoty polynomů P₀, P₁, P₂ a P₃ v krajních bodech daného intervalu, a bude nás zajímat pouze znaménko, následně určíme počet znaménkových změn. Spočítejme hodnoty např. v bodech ±∞, 0, 1,2:

Vídíme, že W(∞)-W(-∞)=1, což znamená, že polynom P má právě jeden reálný kořen. Rozdíl W(∞)-W(0), který je roven 1, napoví, že má právě jeden kladný kořen, a konečně rozdílem W(2)-W(1) (=1) zjistíme, že tento kořen leží v intervalu [1,2].

Efektivnost obnovitelných zdrojů energie

Evropská unie tlačí na své členské státy, aby vyráběli více energie z obnovitelných zdrojů energie. Česká Republika by měla podle směrnic EU vyrábět z obnovitelných zdrojů 8 % své elektřiny, dnes je to 4,4 %. Otázkou je, zda-li může vůbec ČR této hranice dosáhnout. Nejde ovšem jen o těch 8 %, jde i o smysl a efektivnost alternativních zdrojů energie vůbec.

Na mnoha místech v ČR se vedou debaty o možné výstavbě větrných elektráren. Tyto debaty jsou velmi často bouřlivé. V současné době Česko vyrábí z větrných elektráren asi 53 MW, za 8 let to může být teoreticky až dvacetkrát tolik, tedy asi 1057 MW, což je o něco víc než výkon jednoho bloku JE Temelín. Myslím si tedy, že je jasně vidět neefektivnost využití větrné energie u nás. Je prostě lepší postavit pár bloků jaderné elektrárny než si hyzdit přírodu větrníkama.

Podobné debaty se vedou i v USA. Vědec Jesse Ausubel z Rockefellerovy univerzity v New Yorku vypočítal, že aby větrná energie pokryla spotřebu elektřiny ve Spojených státech, musely by větrné farmy pokrývat více než 780 tisíc kilometrů čtverečních půdy, tedy stejnou rozlohu jako státy Texas a Louisiana dohromady, a to za předpokladu absence bezvětří!

Ausubel tím poukazal na zásadní problém obnovitelných zdrojů energie - plošný zábor půdy ( porovnává se výkon na čtvereční metr půdy). Z tohoto hlediska krajinu nejvíce poškozují velké vodní elektrárny, respektive přehrady. Jejich výkon je 0,1 wattů na metr čtvereční. O něco lépe s 1,2 watty na metr čtvereční vyšla biomasa a větrné energetika. Jako nejvýhodnější vyšly z analýzy solární elektrárny s výkonem šest až sedm wattů na metr čtvereční.

Jak je vidět ani tolik u nás propagovaná bimasa není zrovna efektivní (Množství zrna, použitého k naplnění nádrže většího sportovního automobilu ethanolem, odpovídá množství jídla, které jeden člověk spotřebuje za rok). Nadějí je ale možnost využít velké množství půdy, které v současnosti leží ladem (0.5 mil ha půdy). Podle výpočtů Ministerstva životního prostředí by stačilo využít jen polovinu z této výměry.

I tak je asi pro ČR nejlepší volbou jaderná energetika, neboť aby produkce energie z biomasy nahradila to, co na malém prostoru vyrobí jeden jaderný reaktor, bylo by nutné zabrat nejméně 2,5 tisíc čtverečních kilometrů té nejlepší zemědělské půdy.


Zdroje a další informace
ekolist.cz, aktuálně.cz, wikipedie